Jistě vám není neznámé, jaký život měly naše babičky a prababičky. Žádná z nás by se nechtěla do této doby vrátit. Tak mě napadá, jestli dokážeme vůbec ocenit dnešní komfort, který se nám nabízí ve všech oblastech péče o naši krásu a vznešenost. Kosmetika, hygiena, oblečení, ozdoby pro naše oděvy i tělo, možnosti masáží, koupelí, pohodlného vybavení našich ložnic, vybavení koupelen, bazény a vířivky, sauny, nádherné a funkční kuchyně, pohodlné a ukázkové obývací pokoje, elektro-pomocníci v domácnosti, neustálé spojení s kým chceme prostřednictvím internetu a nezbytný doplněk - mobilní telefon. Naše babičky to neměly. Moje babička neznala v mládí ani hygienické vložky. Jak asi řešila své menstruační dny?
Moje babička i maminka byly neustále zaneprázdněné, vlastně si moc nepamatuji, že by někdy seděly jen tak bez zaměstnaných rukou. Staraly se o dům, o rodinu, často i o pole a zahradu, a ještě chodily do práce. Svět jde stále dopředu a nabízí nám více a více ulehčení v naší práci a starostech. Máme tak více volného času, ale umíme ho využít? Naše prababičky, babičky a maminky neměly mobily a nemohly nám zavolat, když měly o nás obavy, chtěly nás slyšet, podpořit a také chránit dobrou radou. Přesto jsme přežily, možná jsme více cítily, že na nás myslí. Žena je citlivá bytost, tedy měla by být, je prapůvodně opakem muže. Ale chováme se tak? Jsme citlivé hlavně sami s sobě?
V dávných dobách ženy uměly zacházet se svým tělem, rozuměly jeho projevům, dokonce snad dokázaly ovládnout svoji menstruaci a přesně věděly, kdy je nejlepší čas pro početí dítěte. Cítily, kdy není dobré podlehnout muži, aby nemusely řešit otázky, které řešit nechtěly. Snad si sebe více vážily, svého těla, svých pocitů a své intuice. Ženy se scházely a povídaly si, sdělovaly si své problémy a nacházely řešení. Ženy, které se takto opravdově přátelily, si nepřetahovaly své partnery, protože cítily sounáležitost mezi sebou a nechtěly o to přijít. Jistě, byly mezi ženami i prostitutky, zařazované do různých společenských vrstev. Ale tyto ženy plnily svoji funkci a všem okolo to bylo známo, neskrývaly se a netvářily se, že jsou něco jiného.
Dnešní neúcta k ženě a k ženství obecně není záležitostí posledních let. Je to dáno historickým vývojem. Již několik tisíc let vládnou muži, svět je uspořádán podle jejich představ. Ale Vesmír nemá rád nerovnováhu a všechny energie pracují pro nastolení harmonie. Bez nás, žen, není svět světem, není ani život sám. Úctu ženě si musíme dát sami, a to nejdříve jako sebeúctu. Jak si nás mají vážit ostatní, když se nevážíme sami sebe? Můžeme začít tím, že budeme vypadat a poté se i chovat jako ženy.
Moje babička i maminka nosily sukně a šaty, a mě se to moc líbilo. Byla jsem holčička v sukýnce nebo šatičkách! Vždyť každá z nás jako malá chtěla přece šaty princezny až na zem! Kam se jen, moje milé ženy, ztratily ty víly, princezny a královny v nás?
Věřím, že se neztratily, jen jsme je kamsi hluboko zatlačily. Proč? No snad nám někdo chtěl nalhat, že kalhoty a sako je ženský oděv, že to patří k byznysu, ještě vázanku, prosím, a bude to celé... Snad ty vyretušované fotky polonahých modelek působí přitažlivě, ale v čem a pro koho? Známe všichni pohádku o Červené Karkulce. Ona si vzala červený pláštík, červenou čepičku a košíček a šla do lesa! Vzhledem k tomu, že červená barva je hodně provokativní, souvisí hodně se sexualitou, já bych si ji do lesa určitě nevzala. Červenou barvou na sebe vždy upozorníte. Může to být ale také barva studu, pokud s ní zakryjeme své tělo dostatečně, aby bylo ještě navenek patrné, že ten stud v sobě máme. Co se stalo s Karkulkou všichni víme.
Nevěřím, že dnešní módní tvůrci něco tvoří. Myslím si, že spíše znetvoří. Každá z nás žen, ať před sto a více lety, nebo nyní, přece ví, jaké má přednosti, co má na sobě vyzvednout a co trošku zakrýt. Když vidím na ulicích ty zástupy stejně oděných dívek, je mi z toho smutno. Možná, že jim také, protože převládá barva černá. U vlasů, u kalhot, legin, svetrů, bund atd. Žena v šatech nebo sukni spíše budí pozornost. A je to správné. Když se ohlédne muž za ženou v upnutých kalhotách nebo dokonce v legínách, co myslíte, kam se jí dívá a co hlavně vidí? Když se ale ohlédne za ženou v sukni nebo šatech, vidí přece ŽENU, že? Už jste někdy vyzkoušely přibližovat se v sukni až na zem k přechodu pro chodce? Já ano a je to zázrak. Opravdu vás nikdo nepřejede a nemusíte být modelka.
Moje drahé dívky, studentky, kamarádky, přítelkyně, maminky, babičky, buďme zpátky ženami. Začněme třeba tou sukní, a až pocítíme ty záchvěvy ženství, můžeme v sobě dále objevovat ženu s velkým Ž.
